9. prosince 2015

Zadržení

"Jméno?"
"Daniel Nečekal."
"Stáří?"
"19 let."
"Bydliště?"
"Brno-město."
"Povolání?"
"Sportovní kulturistika."

"Škoda, že ten dotazník neobsahuje i další kolonky," pomyslel si Jan Hora, pětadvacetiletý poručík Policie ČR. Příjmení pasovalo, byl vysoký bezmála dva metry a jeho tělo pokrývaly svaly, kam se jen člověk podíval. Přimhouřenýma očima sledoval zadrženého, asi o dvacet čísel menšího mladíka, který byl zhruba stejně dobře "udělaný" jako on, ale nyní potichu vypovídal do protokolu. Bleděmodré oči policisty, kterým ve výhledu nebránil ani jeden z kratičkých blond vlasů na hlavě, se zapíchly do tváře jeho vězně.

Ten měl rovněž modré oči, i když spíše tmavší, které s vlnitými černými vlasy a sympatickým obličejem vytvářely dobrý dojem. Na sobě měl pouze krátké černé kraťasy a bílý nátělník. S pouty na rukou za zády vypadal ještě lépe. "Stál by za hřích," pomyslel si uznale Honza a svou pozornost upřel na poslední osobu v místnosti. Tou byl dvacetiletý strážník Jiří Skalka, který pilně datloval do stroje výpověď.

Byl velký zhruba jako zatčený sportovec a rovněž tak svalnatý, ovšem hebké hnědé vlasy a oči stejného odstínu se zasněným výrazem dávaly znát, že je velice mírný. "Ochočený," blesklo poručíkovi hlavou. Za těch pár měsíců, co Jirkovi velel, už zjistil, že je velice submisivní a ochotně splní každý jeho rozkaz. Běhal mu pro svačinu, přepisoval zprávy a řídil auto. "Je to vlastně můj sluha," zasmál se ponuře v duchu Honza a opět se zaměřil na vyslýchanou osobu.

Už několik týdnů někdo likvidoval telefonní automaty a vybíral z nich peníze. Právě dnes, pozdě večer, uviděla hlídka zadrženého mládence, jak odchází od jednoho takto zničeného telefonu. I když tvrdil, že pouze procházel okolo, nikdo mu nevěřil, kromě toho hlídka věděla, že poručík Hora si rád popovídá s pěkným mládencem, takže Dana sebrali a dovezli na služebnu.

"Hotovo, pane," oznámil svým příjemným tichým hlasem Jirka. "Vlastně se na policistu nehodí, ale je to fajn kluk a já už si ho vychovám," tetelil se blahem poručík, zatímco vstával, a myslel na Jirku. "Takže, Dane," prohodil pak familiérně, "chytli jsme tě. A jediné, co po tobě chceme, je přiznání." "Ale já nic neudělal, opravdu ne," bránil se mládenec. "Opravdu? Tak dobře, já ti to věřím," usmál se na něho Honza. Dan se na něho nedůvěřivě podíval, což poručíka rozesmálo.

"Ale ano, já ti opravdu věřím," opakoval a smál se. Jakoby mimoděk svého vězně pohladil po vlasech. Pak jako když utne, jeho smích přestal. Brutálně chytil mladíka za vlasy a zatáhl dozadu. "Jenže je mi úplně jedno, jestli jsi to byl ty nebo ne..." tiše řekl a přiblížil svou tvář ke sportovcově. Jeho vyděšený pohled ho potěšil, a tak dodal na vysvětlenou: "...ale přiznáš se."

"Ne, já jsem nevinný," chabě odporoval Dan. Honza s uspokojením zaznamenal, že jeho mohutně klenutá hruď se pohybuje čím dál tím rychleji. "No dobře, tak jsi nevinný," souhlasil poručík, "ale přiznáš se." Pomalu vysunul jazyk z úst a olízl Danovi tvář. Pak si stoupnul zezadu za něj a objal ho. Jeho dlaně přejely po širokých ramenou a zastavily se na prsou. Chvilku třely bradavky, a potom, úplně bez výstrahy, silně stiskly.

"Ááá," zakřičel Dan a začal sebou škubat. "Pššt, pššt," tišil ho Honza a pravačkou ho chytil pod krkem. Pomalu zesiloval tlak, takže se mládenci nedostávalo vzduchu. Levačkou ho pak hladil po urostlém trupu, jako když se uklidňuje kůň. "Pane, to přece nemůžete," nevěřícně zašeptal Jirka. "Strážníku, ptal jsem se vás na váš názor?" "Ne, ale..." "Pak držte hubu!" "Ano, pane."

Dan se mezitím zcela utišil a klidně dýchal. "Táák, to je hodný kluk, tak se mi líbí," pochvaloval si Honza a pustil ho. Vzal z nástěnky špendlík a sedl si Danovi na klín, tváří k němu. "Skalka, k noze," zavolal na svého pomocníka jako na psa. Ten váhavě přišel a postavil se do pozoru. "Kleknout na zem. Mám špinavé boty, olížeš mi je," poručil. "Ne-e," vykoktal ze sebe Jirka. "Ty odmítáš uposlechnout rozkaz svého nadřízeného?!" zablesklo se poručíkovi v očích.

Seskočil ze svého vězně a uchopil mladého policistu za vlasy. Smýknul s ním na podlahu, přímo před zraky zadrženého. "Ty si myslíš," vyrážel ze sebe a kopal do zmítajícího se těla u svých nohou, "že mi budeš odporovat?" "Ne, ne, prosím ne," plačtivě křičel Jirka, "já už budu hodný." "No dobře," nechal ho být poručík. "Vstaň!" Strážník poslechl a postavil se. Po jeho tváři stékaly slzy a oddaně hleděl na svého šéfa. Ten věděl, že jeho podřízený si už nikdy nedovolí vzdorovat.

"Svlíkni se," zněl další rozkaz, který byl bleskově splněn. Když byl mládenec jenom v bílých slipech, zvedl tázavě oči. "Ano," zachechtal se poručík, "slipy si můžeš nechat. Zatím..." Pokynem ruky k sobě Jirku pozval, sedl si opět Danovi na klín a ukázal na své kanady. Strážník bez odmluv klesl na kolena a začal olizovat černou kůži. Jeho růžový jazyk se vlhce lesknul a Honza mohl přísahat, že ho cítí na své pokožce. Špičkou druhé boty třel jeho vypracovaný hrudník a ploché břicho. Shora taky viděl jeho kulatý zadeček, který byl dozajista ještě panensky neposkvrněný.

"Je dobře vychovaný, že?" naklonil se důvěrně k Danovi, který zíral, jako by viděl ducha. Pak se podíval na špendlík ve své ruce a vzpomněl si: "Ach ano, to přiznání." Roztrhnul vězněnému nátělník a serval zbytky látky z jeho těla. Zlehka přejel po opálené kůži svého vězně špičkou ocelového bodce a s pobavením zaregistroval, že se mladík chvěje. "Bojíš se, viď?" pošeptal mu do ucha. "Ale když se přiznáš, tak tě nechám na pokoji," lákal Dana. Ten jenom mlčky zavrtěl hlavou. "No co se dá dělat," povzdychnul si Honza, "budu tě muset nějak přemluvit. Ne, že by mi to dělalo radost..."

"Au, au, ne, prosím vás, ne," ječel spoutaný mládenec hlasem, o kterém byste neřekli, že ho tenhle urostlý chlap může vydávat. Na druhou stranu, normálně by vám asi neseděl na klíně někdo jiný a nepíchal vás do hrudníku špendlíkem. Asi po pěti minutách to Honzu přestalo bavit a vstal. "Tohle nemá smysl, on se nepřizná," stěžoval si skříni v koutě. Ta moudře mlčela a s ní i poručík. "Leda," otočil se pomalu k Danovi, "že bych použil dokonalejších nástrojů."

Pak si všimnul klečícího Jirky. "Vstaň a svlíkni mu oblečení!" Strážník, celý rudý v obličeji, se pokusil stáhnout z Dana jeho trenky, ale ten se zapřel v židli a rozhodně nevypadal na to, že by se dobrovolně vzdal zbytku svého šatstva. Jirka se na něho prosebně podíval, protože tušil problémy ze strany svého šéfa, ale marně. "Pane, ehm, to nějak... nejde," koktal posléze. "Proč si musím udělat všechno sám?" bolestně se ptal poručík s očima obrácenými vzhůru. Flek na stropě kolegiálně mlčel se skříní, takže si musel Honza odpovědět sám.

Přistoupil ke stolu a před Danovými zraky pomalu vytáhnul velké nůžky. Cvičně s nimi párkrát zatříhal a přešel za mládence. Ten si mohl hlavu vykroutit, aby viděl, co se děje. Znenadání policista popadl jeho ruku a přiložil k ní rozevřené nůžky. "Teď ti ustřihnu prsty jeden po druhém!" zařval Danovi do ucha. "Nééé!!!" zavyl nebohý hoch. "Anóóó!!!" překřikoval se s ním Honza. "Tak dobře, dobře, svlíknu se," sliboval zpocený vězeň a vskutku se nadzdvihnul, aby mu Jirka mohl stáhnout kraťasy.

Ten pro jistotu přibral i slipy, takže tady teď Dan seděl v rouše Adamovu. Měl velice pěkný obřezaný úd, který nebyl nijak gigantických rozměrů, ale přesto jeho velikost příslušela do oblasti vyššího průměru. Vyholený rozkrok odhaloval i podlouhlá varlata v šourku, jehož hebká kůže přímo lákala k polaskání. Toho se jí také dostalo od Honzovy ruky. "Nádhera," zašeptal téměř dojatě poručík... a rozesmál se, když uviděl vyjevený pohled Jirky.

"Copak, mladej, neviděl jsi ještě chlapský péro?" zahlaholil. "A když už jsme u toho, svlíkni se taky." Strážník si velice pomalu svléknul své slipy, pak je položil na hromádku svého oblečení a rozpačitě se škrábal na prsou. Jeho úd nebyl tak silný jako Danův, ale na oplátku byl asi o tři centimetry delší. Byl rovněž obřezaný a právě všem ukazoval, kde se nachází strop místnosti. V místě, kde se spojoval se zbytkem těla, rostlo nepříliš husté křoví světle hnědých chloupků, které jako svatozář jemně obrůstalo nízko visící pytlík s kuličkami.

Honza se velice dobře bavil. Oba mladí kluci se zjevně styděli před druhým a po očku pokukovali, jak na tom ten druhý je. Vzal židli, postavil ji proti Danovi a prstem přivolal Jirku. Pak ho spoutal za zády a posadil naproti druhému mladíkovi. Pak si kleknul za svého podřízeného a začal ho vášnivě hladit po těle. Ten začal vzdychat a zaklonil hlavu dozadu, aby se poručík dostal na jeho krk. Honza neodolal této výzvě a začal ho tam líbat a olizovat. Koutkem oka zaregistroval, že nabuzený Dan konečně ztopořil taky.

"No vida, to se nám to pěkně rozjelo," rozkročil se Honza nad oběma svými zajatci. Pak bezeslova začal svlékat svoji uniformu. Nejprve se objevilo jeho torzo, s obrovskými nalitými svaly na prsou a pevnými "žebry" na břiše. Hned nato se objevily i jeho hustě ochmýřené nohy, ale díky velice světlé barvě chloupků nešly nezpozorovat mohutné boule svalové hmoty. Nakonec zmizely i jeho boxerky a oba mládenci vytřeštili oči.

To, co zatím klidně leželo na koulích o velikosti ping-pongového míčku, nebyl penis. To byl chobot! Neobřezaný, tmavý, skoro výhružný. Honza si stáhnul předkožku a ukázal světu temně rudý žalud, lesknoucí se ve světle zářivek. Teprve teď Jirka pochopil, proč jeho šéf zásadně sedí na židli s doširoka rozevřenýma nohama. Určitě to není med, žít s takovou obludou v rozkroku. Poručík se ušklíbnul, jako by četl jeho myšlenky, chytil ocas do ruky a nastavil ho k jeho ústům.

"Líbí se ti můj čurák?" zeptal se a po souhlasném pokývnutí pokračoval: "Tak teď mu dáš pusinku." Jirka jako v tranzu našpulil ústa a jeho rty objaly nejjemnější pokožku na lidském těle. Z Honzových úst se vydralo zasténání. Strážník mezitím zapojil svůj jazyk a vjížděl do štěrbinky na konci údu. Poručík se po chvilce vzpamatoval a s úsměvem sledoval, jak se mládenec činí. Když jeho chobot zaujal téměř vodorovnou pozici (takže ohraničoval bezmála 30 cm prostoru před ním), odstoupil dozadu.

Jirka se nesouhlasně zamračil, ale neodvážil se odporovat. Honza se k němu otočil zády, takže mohl aspoň obdivovat dokonale plochou a tvrdou prdel svého šéfa. Ten mezitím s polotuhým pyjem, ze kterého pomalu odkapávala na zem jedna kapka touhy za druhou, stál před Danem. Provinilec byl nadržený jako býk a bylo vidět, že touží také ochutnat kus obrovského žilnatého masa, které se mu nabízelo kousek od jeho úst.

"Chceš?" dráždil ho poručík. "Ano," zachraptěl Dan a vyplazoval jazyk. Honza se zasmál a umístil svůj úd tak, aby jeho předejakulační tekutina dopadala do úst jeho vězně. Mladík hltal tuto božskou manu, ale chtěl víc. "Dostaneš můj ocas, slibuju," pomalu klesal penis níže, "ale nejprve se přiznáš," a brko se zastavilo asi centimetr od Danových rtů. Minuty ticha plynuly jedna za druhou.

"Dobře, přiznávám, udělal jsem to já," nevydržel hoch toto trápení. "No skvělé," zajásal poručík a odešel pryč. "Slíbíl jste mi to," vykřikl zoufale mládenec, když uviděl, že jeho laskomina mizí v ústech Jirky. "Jen dočkej času," odbýval ho se smíchem Honza a hrál si s vlasy svého podřízeného. Ten zase usilovně kouřil, i když šéfovo péro mu vězelo hluboko v krku. Bohužel, asi za minutu ho jeho majitel vytáhl ven.

"Teď splním svůj slib," otočil se Honza na Dana s kládou, která ztvrdla jako beton. "Můj ocas už se do tebe těší," pokračoval. K překvapení obou zbývajících osob však zvedl zadrženého mladíka, donutil ho dojít ke strážníkovi a kleknout si před něj. Jeho silné ruce pak otevřely Danova ústa a sklonily jeho hlavu dolů. Jirkův penis hladce zajel dovnitř. "Kuř," zašeptal poručík a Dan poslechl.

Tak se zabral do této příjemné činnosti, že nevnímal, co se děje za ním. Jirka to ovšem viděl. Honza si namazal olejem na opalování svoje mužství a potichu zezadu přistoupil k usilovně pracujícímu Danovi. Bleskurychle roztáhl jeho půlky a než si překvapený hoch uvědomil, co se děje, vnikl do něj. "Ááá..." zakřičel Dan a bolestí kousnul Jirku. "Au!!!" zavyl i Jirka. Nad tímto nářkem pak zněl hlasitý smích Honzy. "Tak vidíš, svůj slib jsem splnil. Máš můj ocas v sobě," řval zatčenému mládenci do ucha a dobýval se svým beranidlem dál a dál.

Situace se brzy uklidnila. Dan odškodňoval fňukajícího Jirku láskyplným olizováním jeho údu, zatímco Honza si ohříval ptáka v Danově prdeli. Když si ten zvyknul na neskutečný tlak ve svém konečníku, nahmatal Honzovy koule a zlehka zatáhl. Poručík si tento signál vyložil správně a začal pomalu projíždět celou trasu zpátky. A potom zase dovnitř a zpátky a dovnitř...

Jako první se udělal poručík. Prudce dorazil, až jeho břicho s hlasitým plesknutím narazilo na zajatcovo pozadí, a začal stříkat. Jeho varlata velkoryse vyprazdňovala svůj obsah a bílé sperma se závratnou rychlostí přesouvalo do střev druhého muže. Trvalo to asi půl minuty. Po celou tu dobu Honza vyl jako zvíře. Řičel rozkoší jako jelen v říji a ležíc Danovi na zádech ho pevně objímal kolem trupu. Skoro mu rozmačkal hrudní koš, ale naštěstí se tak nestalo.

Když docákal poslední zbytky svých genetických informací, nevytáhnul svoji hadici ven, ale nechal ji uvnitř. Jenom se trochu více natáhnul a položil hlavu na rameno svého milence. Pak zblízka sledoval, jak Dan kouří Jirku a do ucha mu šeptal oplzlé nadávky. Ruce přesunul na varlata svého podřízeného a zlehka je masíroval. To už samozřejmě mladý muž nevydržel a udělal se taky. Nyní v sobě měl vyšetřovaný semeno obou svých vyšetřovatelů. Teprve teď Honza vstal a s hlasitým mlasknutím vyletěl ven i jeho chobot. Zůstal po něm jen doširoka rozevřený konečník. Poručík dovnitř rozverně fouknul, což svěrač přinutilo, aby se opět uzavřel.

Jenže zbyl tady ještě jeden nadržený čurák a jedna panenská prdel. Honza sundal Jirkovi pouta a poručil mu, aby si lehnul na záda, zvedl nohy do vzduchu a chytil se za kolena. Pak pomohl vstát Danovi, dovedl ho k čekajícímu strážníkovi a donutil ho kleknout. Uchopil jeho úd a zavedl ho do mladého zadečku, který ještě nepoznal muže. Více dělat nemusel. Klečící Dan se vzepjal a zarazil svoje nářadí hluboko do Jirky. Ten roztouženě vydechl a vyrajcoval tak svého mrdače k vyšší rychlosti. S pomocí Honzy spoutaný mládenec píchal ležícího policistu, kterému tekly z pusy sliny a jehož tělo se zmítalo v žáru chtíče.

"Už budůůů..." zařval Dan a vzepjal se jako hřebec. Honza ho znovu objal a cítil napětí, které napjalo všechny svaly. Hochovo srdce bušilo jako splašené a jeho dech byl zrychlený jako po běžěckém závodě. Jirka blaženě vnímal teplý proud, který do něj vtékal otvorem, o kterém si ještě donedávna myslel, že slouží pouze k jednomu účelu. Teď už to pravda nebyla. A navíc nebylo těžké si domyslet, že brzy pozná i těžkotonážní zbraň svého šéfa. Ten se na něho nyní s úsměvem díval a jeho oči jiskřily. Bylo jasné, že myslí na tutéž věc.

Oba policisté se ustrojili a úsměvem na sebe mrkli, když zjistili, že Dan po náročném výslechu usnul přímo na podlaze. Tiše mu sundali pouta a přenesli ho do jedné z cel. Tam ho položili na palandu a přikryli. Když ho ráno probudil Jirka, dobrovolně s ním šel do služebny. Zde příchod nahého mládence šokoval hocha asi ve věku 16-ti let. "Ano, to je ten zločinec," potvrdil na jeho tázavý pohled Honza. "Tady máš kraťasy, venku je horku, víc nebudeš potřebovat. Slipy si necháme na památku tady," zamrkal na něho poručík. Honza se zašklebil a oblékl si trenky. "Tak si to užij," popřál vyjevenému klukovi na židli, na které včera seděl on sám. "Ahoj," políbil se s Jirkou na rozloučenou. "Na shledanou, pane poručíku," zamával pak Honzovi od dveří. "Měj se a brzy se zase stav," zněla odpověď. Když za sebou zavíral dveře, slyšel ještě: "Strážníku, nemyslíte, že našemu hostu je nějak horko?" "Tak si to užij, hochu," zopakoval v duchu své přání a odešel.