9. prosince 2015

Na koberečku

Základna námořní pěchoty,
Nové Mexiko,
1999/07/28

Juan Rodrigez byl mariňák. Ve svých devatenácti byl sice ještě stále zelenáč, ale doufal v rychlou kariéru. Pocházel z chudé rodiny a armáda mu mohla zajistit slávu i peníze. Přitom určitě mohl zbohatnout i jinak, například jako fotomodel. Juan byl 180 cm vysoký, měl černé oči a normálně měl i černé vlasy, jenže nyní byl dohola. Díky svému latinskoamerickému původu vypadal opravdu žhavě a sexy. Nebyl to žádný supersvalovec, ale tělo měl pokryté silnými a pružnými svaly, díky kterým vypadal jako nějaká filmová hvězda. Právě kvůli svému hezkému zevnějšku se na něj brzy zaměřila pozornost velitele základny.

Major Harvester byl 175 cm vysoký, opálený třicátník. Díky téměř neustálému sportování ale vypadal na méně. Měl jasné modré oči, krátké hnědé vlasy a jednu velkou slabinu. Tou slabinou byli mladí vojáci, nádherní divocí hřebečkové, které bylo třeba zkrotit. Příštím cvičencem měl být právě Juan. Ten, aniž by o něčem věděl, běhal s ostatními kamarády po dvoře. Kvůli příšernému vedru měli na sobě jen boty a kraťasy. Pot se perlil na jejich tělech, ale Harvester stojící za oknem, měl oči jen pro snědého mladíka s božskou postavou.

Juan dostal o tři týdny později poprvé opušťák. Vyrazil s kamarády do města, kde se trošku více napili. Mládenec se vzbudil se svými druhy ve vojenském vězení. Jak se dozvěděl od dozorčího, rozbili cestou pár oken. Zatímco ostatní byli předvoláni ke svému veliteli roty, Juana odvedl strážný na kobereček přímo k veliteli základny.

Bylo něco okolo patnácté hodiny. Velitel seděl v křesle a ani nezdvihl hlavu, když před ním Juan srazil podpatky a předpisově se ohlásil. Teprve po chvíli se uráčil ho vzít na vědomí. Tiše řekl: "Juane, Juane, nějak zlobíš." Juan rozpačitě sklopil hlavu, ale major pokračoval: "Jsi moc divoký, v tom to je. Musíme tě zkrotit." Vojín se na něj podezíravě podíval. Harvester vstal, přistoupil k němu a zašeptal mu do ucha: "Co bys tomu řekl, kdybych tě vyhodil z armády?" Juan téměř plačky odvětil: "Prosím vás, pane, nedělejte to. Naši nemají peníze a já neseženu práci." Major spokojeně přikývl. "Uděláš, co ti řeknu, aby sis svůj přečin odpykal?" "Ano, udělám všechno, co budete chtít," sliboval mladý voják.

Major se opět posadil, založil si ruce za hlavou a přikázal: "Svlékni se. Do naha!" Když uviděl vyjevený pohled svého podřízeného, okamžitě se mu postavil jeho pták. "Neslyšel jsi rozkaz? Svléknout!!!" vyštěkl na vyděšeného chlapce. Ten se pomalo začal svlékat. Když byl jen v trenýrkách, zvedl pohled a prosebně se na svého velitele podíval. Ten s úsměvem zavrtěl hlavou a navíc natáhl ruku. Juan rezignoval. Sundal si i zelené trenky a podal je majorovi. Harvester do nich zabořil nos. Cítil jemnou vůni mladíkova přirození. Po zhruba minutové inhalaci s povzdychem otevřel zásuvku a ke sbírce, kterou zde měl, přidal další úlovek.

"Pozor!" vykřikl na Juana. Ten se disciplinovaně postavil do pozoru. Sluneční paprsky pozlatily jeho opálenou pleť a mladík vypadal jako bronzová socha. "Otoč se!" Nyní majorův pohled dopadal na plochý pevný zadek. "Pojď sem," vyzval chlapce, který k němu pomalu přišel. Blížil se jako divoká šelma, neboť tušil nějakou neplechu. Jeho tušení bylo správné. Major ho přehnul přes koleno a ze zásuvky vytáhl jezdecký bičík. A pak už bylo slyšet jen rány dopadající na mladou prdelku a tlumené vzlyky trestaného vojína.

Po bičování si Harvester nechal Juana ještě chvíli na křesle. Zrak mu padl na růžovou panenskou dírku. Brzy nato již vytahoval ze svého stolu lubrikant, kterým potřel nepoužitou svíčku ze svícnu na stole. Juan vzápětí ucítil silný tlak na svůj konečník, kterému se mimoděk podvolil. Major s potěšením zasouval a vysouval dlouhou voskovici do jemného zadečku ve svém náručí a pozoroval, jak se Juanovo tělo zmítá ve stejném rytmu.

Po zhruba desetiminutovém dráždění mladíka pustil. Ten se opět postavil před stůl. Major si tak mohl důkladně prohlédnout pružnou opálenou postavu svého vojáka, štíhlý úd s růžovým žaludem i dlouhý pytlík s volně visícími kuličkami. "Co bych s tebou ještě udělal?" uvažoval major nahlas. "Třeba bych mohl odejít..." nadhodil nesměle Juan. Harvester se na něho široce usmál a pomalu zavrtěl hlavou: "Kdepak, ten trest ještě není dostatečný."

Major vstal a přešel k vlajce v rohu. Chvilku odhadoval volné místo vedle ní, potom přikázal mladíkovi stále stojícímu v pozoru: "Stoupni si sem!" Když stál Juan vedle vlajky, zavelel Harvester: "Pohov." Vojín se uvolnil a trochu vylekaně pozoroval, co se bude dít dál. Major vzal z kupky chlapcova oblečení čapku, opasek a těžké kanady. Podal je svému trestanci s rozkazem, aby si je oblékl. Když byla mladík "oblečený", postavil se podle dalšího příkazu do pozoru.

Major se zalíbením sledoval čestnou stráž u vlajky. Mladý, opálený voják stojí v pozoru s napnutými svaly u stožáru. Nádhera. Ale možná tomu ještě něco chybí... Harvester uvažoval, jak ještě vylepšit svou hračku, a posléze začal na hromádku před Juana snášet různé věci. Malá vlaječka ze stolu, lubrikant, škrtící kroužek na pyj, ruční činka a provázek. Mladičký voják z toho vůbec nebyl moudrý, ale trpělivě a pokorně čekal, co ho ještě čeká.

Dočkal se brzy. Harvester nejprve hladil hochova ptáka, dokud se ten nepostavil. Pak na stojící úd nasunul škrtící kroužek a utáhnul jej. Juanův penis se ihned nalil krví a zvýšil svůj objem. Major počkal, až se úd přestane zvětšovat. Potřel žerď malé vlajky lubrikantem a pomaličku ji začal zasunovat do malé dírky na temně rudém a nalitém žaludu. Pekelně to bolelo a Juanovi tekly slzy po tváři. Konečně to dál nešlo a major poodstoupil. Pak ještě vlaječku upravil a věnoval se zbytku věcí.

Juan vnímal bolest ve svém ptáku, ale zároveň ho to i příjemně vzrušovalo. Oddal se sladké únavě, takže nepostřehl, kterak major uvázal na provázku očko a šikovně do něj lapil mladíkův šourek. Pořádně provaz utáhnul, aby vojákovy koule nevyskočily, a na konce uvázal kilogramovou činku. Opatrně ji pustil a spokojeně zaznamenal, jak se vojákova tvář stáhla bolestí.

Nyní byl spokojen. Chlapec stál v pozoru, s vlaječkou v ocasu a s činkou na koulích. Jeho dlouhý pytlík se ještě víc protáhl a kuličky začaly nabírat rudou barvu. Juanův klacek byl tmavě červený a hrozil prasknutím. "Teď budeš takhle stát až do večera. Když vydržíš, odpustím ti trest," slíbil major vojínovi.

Juan si tiše povzdychnul. Čekaly ho tři hodiny plné bolesti. Navíc už skoro necítil celé tělo. Ale zatnul zuby a stál. Minuty pomalu míjely a spojovaly se do hodin. Major vyřizoval své věci a sem tam po očku mrknul na svého chlapce. Přesně v 1800 konečně vstal a prohlásil: "To by stačilo. Pohov, vojíne."

Mladík se opatrně uvolnil. Jeho mladá pružná postava vypadala dost ztuhle a napjatě. Lehce se dotknul vlajky ve svém penisu a tázavě se podíval na svého velitele. Ten se zasmál a souhlasil: "Můžeš si to všechno sundat." Juan tedy nejprve vytáhl vlaječku. Za ní vytekla čirá tekutina, která volně odkapávala na koberec. Mladíkův úd se pokoušel cizí těleso vypudit zvýšenou tvorbou zvlhčujícího sekretu, ale nepovedlo se mu to. Až teď. Major si rychle klekl a olízl mokrý úd. Chutnalo to skvěle. Pak osobně uvolnil škrtící kroužek. Juanův pyj zůstal stát, ale už nevypadal, že každou chvíli praskne. Nakonec byla osvobozena i červená varlata.

"Pojď se mnou, krasavče," vyzval mládence Harvester. Posadil žhavě vypadajícího vojáka na svůj stůl. "Dej si ruce za hlavu a trošku se zakloň," dirigoval ho dále. Juan poslechl. Major si sedl do křesla a pozoroval tu nádheru před sebou. Nahý hoch, svaly napjaté, lehce zpocený a připravený k akci. Nebylo možné nechat ho čekat. Chlapec tichounce zasténal, když se Harvesterovy rty dotkly jeho bradavky. Pak je cítil na celém hrudníku, odkud se přesunuly na břicho. Od pupku dolů to šlo rychle a brzy majorovy rty ochutnaly chloupky nad chlapcovým mužstvím.

Když Juan ucítil horko na svém žaludu, neovládl se a hlasitě vykřikl. Už celé týdny neměl dívku a honit si ptáky před ostatními, na to byl moc stydlivý. Teď ho ale uspokojovaly náruživé rty a hbitý jazyk. Mladík vzdychal a kroutil se. Brzy, velice brzy ztuhnul a pak do Harvesterových úst vystříkal všechno své semeno. Bylo toho strašně moc, major měl plná ústa a vojín stále ještě stříkal a stříkal.

Když se konečně uklidnil, sesunul se svému veliteli do náruče. Ten se slitoval a něžně ho objal. Do ucha mu zašeptal: "To ještě není všechno, ale neboj se," pousmál se, když uviděl chlapcův vyděšený pohled, "ještě se musím ukojit já." Lehce hocha nadzdvihl a pomalu vnořil svůj úd do Juanovy vlhké dírky. Jemně ho nadzvedával a zase pouštěl. Mladík byl tak unavený, že dřímal, ale přesto vnímal příjemné pocity ve svém konečníku. Po hodně dlouhé době se major udělal.

Lehce zatřásl spícím vojákem: "Vstávat, už jsme skončili." Juan vstal a protáhl se. Poslední paprsky zapadajícího slunce pozlatily jeho úžasnou postavu a Harvester neodolal a pohladil ho. "Doufám, že zase rozbiješ nějaké okno. Budu se moc těšit," políbil major na rozloučenou mladíka. Ten neodpověděl, ale o dva týdny později opět stál na koberečku. Zcela střízlivý rozbil skleněnou výlohu ve městě.